Na to, že jsme vlastně samotáři, jsme letos byli už na třetím srazu karavanistů :-) jenže odolejte... Michal z Bezkempu nás pozval na sraz spojený s domácí zabijačkou, zas tak masoví nejsme, ale sraz se konal v Jeseníkách, které máme projeté na motorce křížem krážem a bylo rozhodnuto.
Místo konání byla Farma u tety Janičky. Farma je v tomto případě trochu zvláštní název, jedná se o velmi starý domek s malým hospodářstvím. Běhá tu několik druhů drůbeže, v chlívku je jedna kravka Tečka a pár prasátek. Těm je lepší jména nedávat, jejich osud je totiž předem jasný. Z Prahy je sem cesta dlouhá, jeli jsme přes Polsko skoro 4 hodiny, proto do Jeseníků nejezdíme tak často, jak bychom rádi.
V pátek jsme dorazili už za tmy jako poslední, obytku jsme zaparkovali uprostřed veliké louky a přidali se k ostatním u ohně. Domácí jsou báječní lidé, dobré srdce mají snad nalepené na čele, hned je vám jasné, že jste tu vítáni, jako doma. Takže děkujeme Fanymu a Péťě za výjimečnou péči v každé chvilce. Teta Janička je na první pohled velmi křehká malinká dáma, ale na ten další jsem si uvědomila, jak houževnatá žena to musí být. Celý život pracovala v lese a na důchod si i díky Fanymu a Petře plní svůj sen o hospodářství. Pak vám domácí vypoví její životní příběh, spadne vám brada a nejraději byste je všechny objali. Asi by se to neslušelo, tak zamáčknete slzu dojetí a dáte si nabízenou výbornou domácí slivovičku.
Páteční posezení se nám příjemně protáhlo a ráno nás z postele nic nehonilo, venku pršelo, takže ideální šance si trochu přispat. U nás to ani jinak nejde, takže jakmile to vypadalo, že déšť se na chvíli umoudřil, vyrazili jsme na obhlídku okolí. Po chvíli bloudění jsme našli Velký rybník, který byl sice po výlovu vypuštěný, ale jeho název nelže, je opravdu velký! Obešli jsme ho kus po vypuštěném břehu, podzim tu je jak malovaný. Do auta jsme došli pořádně promočení. Pod pergolou na nás v teplíčku čekal výborný guláš, výpečky se zelím, tlačenka a další dobroty. Do večera jsme už povídali a ujídali.
V neděli to vypadalo, že počasí se trochu umoudřilo, takže po snídani jsme se rozloučili a dojeli jsme ke Karlově Studánce. Vyrazili jsme údolím Bílé Opavy na Praděd. Na cestu nám mezi stromy svítilo sluníčko. Jedná se o krásnou, mírně náročnou túru. Záleží jak je kdo zvyklý, pro naše kluky je to asi jako procházka Stromovkou... prostě pohoda, mají v nohou jistotu i na mokrých kamenech, vědí co a jak. Z Pradědu jsme došli zpět na Ovčárnu a dolů jsme se svezli autobusem. Po tom sobotním masovém dni jsme si v Karlově studánce dali borůvkové knedlíky s cukrem a palačinky, rovnováha musí být!
Tímto nás pasuji na ostřílené "srazaře", příště klidně pojedeme zase, už se těšíme na další milá setkání.
 |
| S Honzíkem na Pradědu, pěkně tam foukalo! |
 |
| Vypuštěný Velký rybník u Žulové v tajemných barvách podzimu. |
 |
| Bio farma u tety Janičky, domácí dobroty a opravdu příjemné prostředí. |
 |
| Nedělní výšlap na Praděd údolím Bílé Opavy. |
 |
| Ještě pár foto střípků. Díky za ty barvy podzime! |
Po jarní zkušenosti jsme se na sraz Happy Campingu v Zoo parku Zelčín vyloženě těšili!
 |
| Svezení krásně opraveným valníčkem. Perfektní taxi ze Zoo do kempu! |
Protože na jarním Happy Campingu se nám kluci malinko nudili, nabídli jsem jim možnost pozvat si nějakého kámoše. Matějovi se sešli hned dva a Honzíkovi jeden. Takže jsme se rázem rozrostli na pět dětí! :-) Mě to ale vůbec nevadí, naopak si to užívám a když je kolem stolu plno, jsem absolutně šťastná! Vedle obytky jsme těm starším postavili stan a na zavlažení dostali malý přímotop. Do rána nám nezmrzli, takže dobrý, jsou to kluci statečný! V pátek večer jsme u ohně povídali s ostatními kravanisty, poslechli jsme si parádní zážitky z Francie, kterou zatím nemáme vůbec projetou, takže nás to inspirovalo. Hodně jsme si povídali s Markem, který se stará o stránku https://www.skiing-parking-camping.com/.
 |
| Krásné ráno v Zelčíně. |
V sobotu dopoledne jsme si prošli stáje a svezli se kočárem. Větší kluci prostě chillovali (nevím, jestli to není jen moderní termín pro flákání se, ale zní to určitě víc cool :-) ). Vytáhli taky autíčka na dálkové obládání, Michal provětral letadýlko, takže si volný čas příjemně užívali. Menší byli od rána do večera na trampolíně, takže taky spokojenost.
 |
| Zoopark Zelčín - mazlivý kocour, pštros a chvíli staré hříbátko. |
Mít pět dětí není žádná sranda, situaci jsem nepodcenila a měla jsem připravené menu, které je snad bude bavit, bude chutnat a ještě to nebudou nezdravé "blafy". Bohužel jsem nestihla fotodokumentaci, tak jen takhle:
- pátek večeře - hamburgery:
Doma jsem si připravila mleté maso, osolila, opepřila, trochu česneku a na jemno cibulku. Na stůl jsem pak dala ledový salát rozdělený na lístky, dva druhy omáček vhodných na hamburger, plátkový sýr a bohužel jsem zapomněla vzít rajčata, jinak bych je dala taky. Na grilu jsme upekli maso pěkně na placičku a kluci už si sami skládali dle chuti do čerstvých kaiserek. Ty hamburger housky nemám ráda, kaiserka se zrníčky mi přijde chutnější.
Sobota snídaně - palačinky :-) klasika, marmeláda, cukr se skořicí.
Sobota oběd - gyros:
Naše národní obytkové jídlo. Milujeme ho prostě všichni. Vezla jsem si z domova velkou krabičku na malé kousky nakrájeného krůtího masa, naloženého v gyros koření. Hodím do wok pánve a osmažím dozlatova, do křupava. Mezitím nakrájím na jemno ledový salát, čínské zelí a cibulku. Ve velké míse smíchám, malinko osolím,opepřím a dám na stůl. Na grilu pak přihřejeme placky na gyros a už si každý skládá podle chuti na placku zeleninu, maso a zalije omáčkou (stejnou jako na hamburger). Co si kdo ubalí, to si sní :-)
Sobota večer - hospoda - aneb maminka má volno :-) S Michalem jsme si dali výborného králíka s bramborem, kluci palačinku nebo polévku. V Zelčíně vaří výborně, moc nám tu chutnalo. Jen servírky jsou malinko zmatené, ale zase jsme se i díky nim výborně bavili.
Neděle snídaně - míchaná vajíčka, slaninka, cibulka, až se všichni olizovali.
Neděle oběd - boloňské špagety:
Masový základ stejný jako na hamburger, osmažit ve woku. Když je mleté osmažené, přidám velkou lahev rajčatové omáčky a plechovku krájených rajčat. Dochutím solí, pepřem a trochou cukru. Prostě klasika, kterou se u dětí taky nikdy nic nezkazí. Mít pět strávníků je super, ale baští jak polský zájezd!
 |
| Sobotní pohoda v Zelčíně |
Na sobotní večer v hospodě bylo také naplánované promítání karavanisty Michala z jejich cesty po Norsku, kde strávili 24 dní a zážitků přivezli opravdu spoustu. Těžko se mi to píše, ale musím uznat, že jsme se chovali mírně řečeno nevhodně. Lehce posíleni drobným přípitkem na přivítanou s Tomášem a Katkou, kteří přijeli až v sobotu k večeru a také výborným Proseccem, které nám nalil Marek při kolaudaci jejich nové obytky, jsme byli v opravdu výborné náladě, humor nám nikomu nechyběl a k smíchu nám přišlo úplně všechno.... Utvořili jsme si v restauraci takový "hlučnější" koutek a skvěle jsme se bavili. Bohužel u vedlejších stolů možná nebylo vyprávění o Norsku slyšet tak dobře, jak by být mělo. Dodatečně se omlouváme, snad nás příště zase na sraz Happy Campingu Klára pozve, možná se polepšíme :-) Raději to ale nebudu slibovat.. člověk nikdy neví :-)
 |
| Krásné copany mi zapletla šikovná Lucka a dortík dostala Klára k narozeninám od ostatních. |
Večer nám ještě Michal z www.bezkempu.cz opekl na ohni špekáčky, Tomáš předvedl neskutečnou Fire show a šli jsme raději spát. Těšíme se na jarní setkání. Tahle skupina lidí je totiž úplně báječná!
 |
| Tomáš a jeho Fire Show. Slavil velký úspěch! |
Na poslední víkend v září si vymyslela kamarádka Katka, že pozve kamaráda Tomáše k jeho narozeninám na výstup na nejvyšší horu Slovinska Triglav. Nedalo nám to a pozvali jsme se taky :-) a ještě jsme přibrali Michalova bráchu Tonyho s Terkou.
Odjezd jsme naplánovali na čtvrtek 27.9. ráno, dali jsme děti do školy a v 8 už jsme seděli všichni v Tomášově autě a frčeli jsme směr Slovinsko. V 16 hodin odpoledne jsme parkovali pod vodopádem Martuljški , na který jsme se šli mrknout. Po cestě je prostě potřeba se trochu protáhnout. Došli jsme jen k prvnímu vodopádu, přeci jen čas nás trošku tlačil. Ještě nás čekal výjezd k parkovišti pod Aljažev Dom, kde jsme měli rezervaci na noc. Ubytovali nás dvě příjemné starší dámy v pěkném čistém pokoji pro 6 lidí. Sprcha i WC na chodbě, tekla krásně teplá voda, takže jsme si ještě dopřáli luxusní očistu. Rozhodli jsme se ráno nespěchat a vyrazit v klidu kolem 9 hodiny, což nám krásně vyšlo.
Hned na začátku trasy jsme bohužel minuli odbočku s nástupem na výstup přes Prag(Pot Čez Prag) a vystoupali jsme úplně zbytečně nějakých 100 nebo víc výškových metrů, než jsme pod sebou viděli skupinky lidí, kteří šli správně a bylo nám jasné, že tudy cesta nevede. Museli jsme se vrátit zpět, najít správnou cestu a smířit se s časovou ztrátou cca hodinu nebo i víc. Po chvíli stoupání bohužel Katka začala mít částečně zdravotní potíže, částečně se projevila závrať a zhruba v 1/3 cesty musela výstup vzdát. Tomáš se zachoval jako chlap na svém místě a Katku neopustil. Věřím, že to bylo těžké rozhodnutí, ale i takový je život. Sešli spolu do údolí a užili si výlet k vodopádu Peričnik a spaní v autě u jezera Bled.
Už jen ve 4 jsme pokračovali dál. Stoupání je to opravdu výživné, těžké bágly se pronesou a každý metr výš si musíte zasloužit. Cesta Čez Prag je trochu méně strmá než Tominškova Pot, kterou jsme šli v sobotu dolů. Doporučila bych jít obráceně - Tominškova nahoru a přes Prag dolů. Na trase Tominškova Pot je mnohem více "vzdušných" míst, která jsou většinou zajištěná lanem nebo kovovými tyčkami a není problém použít ferratový set, ale je tam i pár míst, kde jdete prostě po srázu a není tu nic. Věřím, že cestou nahoru to tolik nepřipadá a pokud máte sklony k závrati, je lepší jít tuto trasu nahoru než dolů. Michalovi s Terkou dělala některá místa při sestupu potíže, právě díky pocitu závratě. Nahoru přes Prag je také pár vzdušných míst, ale ani nás nenapadlo tahat z batohu ferratové sety.
Po celou dobu výstupu i sestupu doporučuji mít na hlavě přilbu, občas prostě nějaký ten kamínek shora letí. Po nás házeli kamínky dokonce i kamzíci ve stráni nad námi :-) Po cestě jsme udělali delší pauzu na oběd i na vaření kávy a u Triglavského domu Kredarica jsme byli lehce po 17 hodině. Počasí bylo sice nádherné, ale usoudili jsme, že vzhledem k pokročilé únavě a obavám, zda bychom výstup stihli za světla, necháme Triglav čekat do rána, však nikam neuteče... Co se počasí týká, byla to chyba, ale kdo to mohl vědět... předpověď hlásila mírnou oblačnost, nikoli totální mlíko, do kterého jsme se v sobotu probudili...
V podvečer jsme si užili pohodu na sluníčku, vyblbli se při focení a večer si dali něco dobrého na Kredarici k pití i jejich vynikající polévky. Jak už padlo, ráno jsme se vzbudili do mlhy, která by se dala krájet, teplota padla k nule nebo lehce pod a docela foukalo. Nevadí, jdeme nahoru... co se dá dělat. Výstup na Triglav jsme zvládli za necelou hodinku a půl a to nešlo nahoru moc lidí, i tak se občas čeká, než ti nad vámi popolezou, nebo pouštíte někoho, kdo jde dolů, úplně plynulé to není a věřím, že když je hezky a Triglav je plný lidí, trvá to ještě déle.
Vrcholu jsme dosáhli cca v 9 hodin ráno, bouchli jsme nahoře malé šampíčko, nacvakali pár fotek s mlhou všude kolem a vyrazili zase dolů. Co se jištění ferratovým setem po cestě týká, myslím, že v podstatě není třeba. Celá cesta je zajištěná lanem, ale pro dobrý pocit, nebo v případě nejistoty, je určitě vhodné jištění mít připravené, může se hodit. Sešli jsme zpět na Kredarici, dali si polévku a čaj a vyrazili jsme na sestup zpět k Aljaževu domu, kde na nás měl čekat Tomáš s Katkou.
Cesta dolů přes Tomniškova Pot nám trvala necelé 4 hodiny a před třetí odpoledne jsme se potkali s Tomášem a Katkou zase u Aljažev Dom. Dali jsme si vítězné pivo za odměnu a přejeli jsme do rezervovaného hotelu Best Western, kde nás čekalo wellness a sauna. Společně jsme si užili hýčkání a dali si večeři u které se vyprávěly zážitky.
V neděli už nás čekala jen cesta domů. Díky Tomášovi za rychlý, ale bezpečný odvoz! Bylo to náročný, ale taky báječný. A jelikož nám počasí nedopřálo vytoužené výhledy, určitě si výstup na Triglav ještě někdy zopakujeme! Třeba zase jinou cestou...
Naše finální trasa výstupu a sestupu je TADY.
 |
| Před výstupem na Triglav, ještě nádherné počasí. |
 |
| Cesta příjemně ubíhala až na Slovinsko. Vodopád Martuljški I. a houby všude kolem cesty! |
 |
| Vyrážíme směr Triglav cestou Čez Prag. |
 |
| Počasí nám při výstupu opravdu přálo, užili jsme si oběd na sluníčku a krásné výhledy. |
 |
| Julské Alpy jsou neskutečně nádherné! Rozhodně tu nejsme naposledy! |
 |
| A jsme na Triglavu 2864 m.n.m.! Pověstná Aljažev Stolp je pryč na rekonstrukci, tak se fotíme v mlze alespoň u cedule :-) |
 |
| V mlze na Triglavu a cestou dolů. kamzíci po nás házeli kamínky :-) |
 |
| Závěrečná večeře za odměnu a hýčkání ve wellness :-) Ráno jsme s Michalem mrkli i k jezeru Jasná. |
Na víkend nás pozval Tomáš vyzkoušet Singltrek Pod Smrkem. Jak je známo, nejsme zrovna nejzdatnější cyklisté a nedisponujeme zrovna moderním vybavením. Naše kola jsou cca 15 let stará :-) jen kluci mají novější modely, odpovídající jejich věku.
V pátek k večeru jsme zaparkovali U Spálené hospody TADY. Milá provozní nás nasměrovala z velkého placu pod stromy. Čekala na sobotu plné parkoviště, tak ať nepřekážíme. Za víkendové stání jsme platili 200 Kč, po dohodě by bylo možné se připojit i na elektřinu, ale je třeba si zavolat předem. V hospodě je WC i sprcha. Také půjčovna kol a kompletní servis k nim, včetně luxusní kolo sprchy, ta se mi moc líbila! Stihli jsme se venku najíst, bylo ještě krásně teplo, ale najednou se přihnaly mraky a pořádná bouřka. Několika opozdilců na kolech nám tedy bylo opravdu líto, byli jako zmoklé myši. Do toho slejváku dorazil Tomáš s Katkou a Katky kamarádi Radim a Ivanka. Nasáčkovali jsme se k Tomášovi do obytky a povídali a povídali...
Večer bylo sice už chladno, ale bez deště, takže jsme krásně mohli sedět a grilovat venku. V neděli dopoledne mě už bohužel zlobivý koleno na kolo nespustilo, ale ostatní si udělali ještě okruh po černé stezce. Já jsem mezitím skočila do města pro suroviny a uvařila z těch pár houbiček, co jsme v sobotu našli, pro všechny bramboračku k obědu. Myslím, že se povedla.
 |
| Počasí na kola akorát, ani vedro, ani zima. |
 |
| Na začátečníky myslím slušný výkon, trasa krásná. |
Ráno jsme s lehkým bolehlavem (ale stál ten Jack za to!) nasedli na kola a vyrazili vstříc novým zážitkům. Musím uznat, že Sigltrek Pod Smrkem je super! Krásná jízda lesem, dobré značení okruhů, různá náročnost. Jelikož v noci pršelo bylo po cestě spoustu louží, takže jsem se pěkně zčunili, ale asi i počasí trochu odradilo návštěvníky, jelikož tu nebylo moc lidí. Sem tam přifrčel nějaký závodník, kterého naše skupinka s dětmi evidentně zdržovala, ale dá se vyhnout, takže nám nedýchal většinou na záda moc dlouho. Po příjezdu si část party skočila do hospody na jídlo a my jsme si uvařili.
 |
| Moc fotit se nedá, je třeba se opravdu soustředit na jízdu. |
Kluci se nemůžou shodnout, jestli je lepší jízda v lese nebo po rovných cestách. Honzík raději les a Matěj zase preferuje cesty, jako byly na Lužických jezerech, kde se může víc koukat kolem sebe. Na sigltreku je třeba se opravdu soustředit a každá chyba celkem bolí... Michal, Matěj i Honzík se pěkně vymlátili, já přeci jen jezdím opatrněji. Bohužel mě trochu zlobí koleno, takže jsem se musela šetřit, abych trasu zvládla celou. Odpoledne jsme vyrazili do okolních lesů mrknout po houbách, ale měli jsme štěstí jen na pár kousků, žádné houbové žně se tu nekonají. Ochutnali jsme minerální pramen Novoměstská Kyselka - jako dobrý, ale fakt jen na ochutnání :-)
 |
| Městské lázně Nové město pod Smrkem |
V podvečer jsme vyrazili pěšky do Nového města pod Smrkem vyzkoušet saunu a bazén v místních lázních. Zvenku jsme se budovy trochu lekli, vypadá, jak kdyby v ní už pěkných pár let nikdo nebyl... Interiér nepřekvapil, ale za cenu 330 Kč na rodinu se tu děti vyřádily v bazénu i vířivce a my jsme si užili saunu. Byla krásně vyhřátá, takže jsme odcházeli příjemně zrelaxovaní. Městské lázně sice nejsou nijak luxusní, ale musím pochválit čistotu. Návštěvu určitě doporučuji.
 |
| Parkování U Spálené hospody a večerní povídání u ohně. Tomáš umí dámy zaujmout :-) |
Večer bylo sice už chladno, ale bez deště, takže jsme krásně mohli sedět a grilovat venku. V neděli dopoledne mě už bohužel zlobivý koleno na kolo nespustilo, ale ostatní si udělali ještě okruh po černé stezce. Já jsem mezitím skočila do města pro suroviny a uvařila z těch pár houbiček, co jsme v sobotu našli, pro všechny bramboračku k obědu. Myslím, že se povedla.
 |
| Podrobná mapa Singltreku, každý si tu přijde na své. |
Čeká nás s Tomášem a Katkou společný výstup na nejvyšší horu Slovinska, Triglav, takže jsme naplánovali podrobnosti a už se moc těšíme!
Pokaždé, když se s klukama drápeme na nějaký kopec, přemýšlím, kam zmizely z hor všechny děti ve věku teen. V nižších polohách(update a v Krkonoších) jsou hory plné aktivních rodinek, tátové statečně tahají děti v krosničkách nebo nosítkách nejrůznějšího druhu, jak jim to jen záda dovolí. Mámy starostlivě kladou souvislou stezku z gumových medvídků a motivují tak malé turisty s batůžky popojít ještě kousek – to si dělám samozřejmě legraci, ale do jisté míry jsou gumoví medvídci, nebo jiné dobroty, zachránci malých horalů a nervové soustavy rodičů, ty naše nevyjímaje.
 |
| Velké Hincovo pleso v Tatrách, rok 2015. |
 |
| Dávají to, už tolik neprotestují, ujdou za den 20 -30km, zvládnou 1500 m převýšení nahoru a pak zase dolu. Dolomity 2018. |
Další hojně zastoupená skupina turistů jsou lidé zhruba o dekádu starší než my, případně ještě starší. Tomu úplně rozumím, děti už odrostly a dokud kolena slouží, není nic lepšího, jak utužovat zdraví a držet krevní tlak v rovnováze, než turistikou. Před některými staříky, mám tendenci se uklonit, když je potkám, taky bych chtěla vydržet ve formě tak dlouho, moc jim fandím!
 |
| Tady už má Matěj možná hory navždy v srdci:-) Lišáka jsme potkali v Tatrách v roce 2015. |
 |
| Tatry v roce 2014, Skalnaté pleso, výstup na Kriváň a Jahňací štít z Monkové Doliny. |
O tom, jak děti na horách motivovat, jak je ráno před túrou vůbec vytáhnout z postele a jak občas sami uznají, že to stálo za to, zase jindy J
 |
| Tatry - tady ta vysokororská turistika pro děti začala, Alpy a Dolomity přišly později. Poslední fotka je sestup z Kriváně v roce 2014 a Honzík na jistícím "vodítku", bylo mu 6 :-) |
Plánování výletů miluju, fakt mě to baví a trávím tím převážnou většinu volného času! To ale ještě zdaleka neznamená, že to vždycky klapne a plány dodržíme... Tuhle sobotu jsem naplánovala túru po Krkonoších, mapy.cz ukázaly necelých 20 km, takže ideál. Nakonec z toho bylo kilometrů 30 a pořádně bolavé nohy. A taky spoustu řečí, posledních 6 km, už remcali opravdu všichni!
Zaparkovali jsme v Horních Mísečkách tady 50.7336100N, 15.5673747E. Parkoviště je v létě zpoplatněné v čase 8-17 částkou 20 Kč za hodinu. Jinak zdarma. Žádné zákazové značky pro obytky tu nejsou (na rozdíl od zimy), takže jsme za víkendové parkování nakonec platili 280 Kč.
Naše trasa nakonec dopadla takhle https://mapy.cz/s/32mRm a na původní plán se můžete mrknout tady https://mapy.cz/s/31fA2. Odchylka byla jen cca 50% :-) Z Horních Míseček jsme šli přes Vrbatovu boudu, Labskou boudu a Martinovu boudu na Sněžné jámy a Tvarožník a pak dolů Vosecká bouda, Krakonošova snídaně, Dvoračky a Krakonošovou cestou zpět na Horní Mísečky.
Cestou jsme si dopřáli výborné borůvkové knedlíky, Krkonošské kyselo, zmrzlinový pohár a i nějaké to pivo :-)
Za pěkného počasí jsou Krkonoše, na těch hlavních trasách obzvlášť, plné lidí. Je určitě super, že lidi jdou raději do přírody, než aby seděli doma! Co mě osobně opravdu štve, je skutečnost, že se povětšinou lidi naučili uklízet po svých psech, ale sami po sobě s tím mají nějaký problém. Lesy jsou plné papírových kapesníčků "podpapíráků". Předpokládám, že jde hlavně o dámskou neřest. Nemám nic proti tomu odskočit si na malou do lesa, ale nechápu, proč si ten použitý utírací kapesníček dámy neodnesou? Dát ho do nějakého igelitového pytlíčku a do batohu podle mě není žádný problém, stačí s tím jen počítat a připravit se na takovou situaci. Odhodit obal od sušenek se už většinou lidi snad odnaučili. Myslím, že nenechávat utírací kapesníčky v lese je další level.
Moc se nám líbily kameny Tvarožník, Honzík tam vyšplhal jako veverka. A od nich nás už čekal sestup dolů k autu přes Voseckou boudu a Dvoračky.
 |
| Klučičí chvilka odpočínku na Medvědíně. |
 |
| Parkoviště Horní Mísečky - ideální startovní místo na výlety! |
 |
| Martinova bouda - výborné borůvkové knedlíky! |
 |
| V Krkonoších je nádherně - Krakonošova kazatelna, Sněžné jámy - cestou českopolského přátelství! |
 |
| Kameny Tvarožník a Krakonošova kazatelna. |
 |
| Medvědín a servírování nedělního oběda :-) V sobotu byly karbanátky na grilu a ze zbylého mletého potom boloňská se špagetama. Klasika, kterou milují malí i velcí. |
V neděli jsme se vyšli podívat ještě nahoru na Medvědín, bylo potřeba trochu ty bolavé nohy protáhnout. Musím přiznat, že jsme všichni sotva lezli, pořádně nás bolela lýtka. Po obědě jsme vyrazili domů. určitě se ještě během podzimu do Krkonoš vrátíme. Pokusím se lépe plánovat, jinak se mi vzbouří mužstvo :-)
 |
| Finální záznam našeho výletu ze stopaře :-) |
Láska prochází žaludkem, tak to prostě je :-)
 |
| Špízy milují všichni a já zase, jak všichni pomáhají při přípravě :-) |
Celkově není třeba si nic odpírat, v obytce uvařím stejně jako doma. V zimě vařím hodně polévky, většinou takové ty, co v nich stojí lžíce a vydají za hlavní chod. K tomu pečivo nebo tortilu opečenou na pánvičce. Hodně vaříme těstoviny na xy způsobů. Ve velkém woku je vařím stylem one pot. Udělám základ, maso, koření a k tomu pak přihodím syrové těstoviny, zaliju vodou, případně smetanou a nechám těstoviny uvařit, zbylou tekutinu v pánvičce dohustím strouhaným sýrem. Přidat lze zeleninu dle chuti a požadované barevné variace. Fantazie a různé lokální sezónní produkty si tady přijdou na své.
 |
| Těstoviny alá WOK. Jsou výborné a variací je nespočet. |
V létě samozřejmě používáme hodně gril. Maso na různé způsoby, k tomu často brambor a zelenina nebo salát. Kluci celkem nemají s jídlem problém. Každý je mlsný trochu jinak. Žádní bio andílci to nejsou, milují sladkosti! Ale takový ten základ je tam dobrý, jedí hodně zeleniny i ovoce, maso jen okrajově a ještě jak které. Mates sní grilovanou krkovičku, Honzík zase spíš drůbež, jinak masu moc nedají. Přílohy jedí bez problémů jakékoli, ryby nejí ani jeden z nich. Žádné komplikace nám to ale nezpůsobuje, většinou dávám na stůl, co je hotové a každý si nandá na talíř, jen tolik, kolik sní, nebo na co má chuť. Snažím se je nenutit do toho, co nechtějí, ale zase motivovat, aby alespoň ochutnali... taková alchymie to je :-)
 |
| Svoje chuťové pohárky nešetříme! |
Snídaně jsou kapitola sama o sobě. Milujeme dlouhé bohaté snídaně! Hlavně v létě, když stojíme na nějakém nádherném místě, vydržíme snídat dlouho. Vstáváme většinou poměrně brzy, takže si u snídaně i často užijeme východ slunce a hlavně většinou absolutní klid. Snídáme často jogurt s ovocem, děti vyžadují občas palačinky, případně klasika pečivo s něčím, co je zrovna po ruce.
 |
| Snídaně venku jsou dokonalé. Ale i v autě si umíme dopřát :-) |
Abych nezapomněla, máme taky kvalitní pitný režim:-) Já si večer dopřávám ráda skleničku (nebo dvě) Prosecca a Michal pivo(většinou fakt jen jedno). A když je chuť a nálada, přiťukneme si dobrým rumem. Zkoušíme různé druhy, ochutnáváme. Chutnají nám sladké rumy, skoro jako pralinky - neznáte takový nějaký? Zatím jsme úplně dokonalý neobjevili...
 |
| Trocha té neřesti k nám také patří :-) |
Cestu na Balkán jsem plánovala dlouho a pečlivě... zapomněla jsem ale na jednu důležitou věc, nezkontrolovala jsem platnost pasů. Takže jsme nakonec nejeli na Balkán, ale zůstali jsme pěkně v EU. Díky za obytku! Bylo nám i tak báječně!
Původní plán trasy je na první fotce a realita na druhé. Naše finální trasa vypadala takhle: https://mapy.cz/s/2ZLMD, ujeli jsme něco přes 2000 km.
Vyrazili jsme po páteční D1, měli jsme ale kliku, kolonu jsme chytili jen kolem Průhonic a pak až u Bratislavy, jinak cesta pěkně, ikdyž drncavě ubíhala. Takže jsme chvíli před půlnocí parkovali u Aquaparku v Zalaegerszegu. Je tu krásné velké parkoviště, kde není problém stát před den i přes noc zdarma 46.8639253N, 16.8225053E.
Užili jsme si koupání a odpoledne jsme vyrazili směrem Bosna a Hercegovina, prvním cílem mělo být město Jajce... Jenže naše plány ztroskotaly na Chorvatských hranicích, kde nás nemilosdrně otočili zpět - kluci měli propadlé pasy! To jsem prostě nezkontrolovala, vůbec mě to nenapadlo... Na nejbližším odpočívadle jsme přehodnocovali situaci a vyrazili jsme směrem Postojna ve Slovinsku.
Do Postojny jsme dojeli už za tmy. Je tu STP pro obytky za 20 EUR na 24 hodin, obytek bylo dost, ale zaparkovali jsme v pohodě 45.7811108N, 14.2056347E. Dopoledne jsme šli na prohlídku jeskyně - komerce je tu na prvním místě! Loni jsme viděli jeskyni Skočjan a jednoznačně u nás vede. Postojna krásná, ale hrozná masovka! Odpoledne jsme popojeli k moři sem 45.5936231N, 13.7237492E, parkovali jsme zdarma, vykoupali se, ale moc se nám tu nelíbilo.
Večer jsme přejeli na loni objevenou pláž Brussa mezi Bibione a Caorle 45.6238289N, 12.9551997E, jedná se o asi 5km dlouhý pás pobřeží, kde je chráněná krajinná oblast - není tu jediný hotel, jen velké parkoviště, ideální pro obytky! Pláž je krásná, jemný písek a moře bylo celkem čisté. Michal remcal, že je mu vedro, ale jeden den válení na pláži byl ochoten vydržet :-) Matěj to má stejně, slaná voda mu vadí a vedro nesnáší... Takže hned v pondělí večer jsme jeli dál, vybrala jsem jezero Barcis 46.1909117N, 12.5653031E a tady to rozhodně doporučujeme! Nádherný STP pro obytky za 5 EUR na 12 hodin, jezero má úchvatnou barvu a je plné ryb.
V úterý jsme od jezera popojeli k přehradě Vajont - nádherné místo uprostřed hor, svého času se jednalo o nejvyšší přehradu na světě, dnes je na 10. místě. V pozadí té krásy je ale obrovská tragedie, více v tomto videu https://www.stream.cz/slavnedny/10007639-den-vajontske-tragedie-9-rijna .
Od Vajontu jsme zamířili do Cortiny a vyjeli si lanovkou - Michal byl konečně spokojený - ve výšce 3244 metrů byly jen 4 stupně :-) Vyjeli jsme do mraků, ale na chvíli nám mraky umožnily nádherné výhledy.
Kolem nás se honila bouřka a na vrcholku jsme všichni cítili statickou elektřinu, probíjela nám mezi prsty, stály nám vlasy na hlavě... nejvyšší čas utéct dolů.
Matěj si vylezl ještě o pár metrů výš :-)
Dalším cílem bylo Tre Cime - podívat se sem jsem chtěla už dlouho, vyjeli jsme nahoru na parkoviště sem 46.6127672N, 12.2927261E, cena je 45 EUR na 24 hodin, takže žádný low cost, ale spát ve výšce 2300 m na takhle nádherném místě rozhodně stojí za ty peníze!
Parkoviště bylo poměrně plné - vyplatí se nevyjíždět nahoru moc pozdě, tak spíš chytíte místo pěkně čumákem do hor a nebudete stát v druhé řadě :-) Není tu žádný servis, WC jsou v noci zamčené. Hned ráno jsme vyrazili na okruh po kolem pověstných Tre Cime, ještě než nahoru vyjely první autobusy, takže jsme nešli v tom největším davu. Je tu hodně lidí, šli jsme trochu jinudy, ne hlavní dálnicí. https://mapy.cz/s/301cN - nepustila jsem stopaře hned na začátku, takže jen část trasy. Vylezli jsme nad parkoviště do systému chodeb po vojácích, to bylo hodně dobrodružné, kluci nadšení!
Odpoledne další přejezd k Lago di Braies. Parkoviště je tady 46.7004419N, 12.0846942E, cena je pro obytky 20 EUR za 24 hodin. Pozor ale! 20 EUR zaplatí obytka i když tu bude jen hoďku nebo dvě... je potřeba dobře plánovat. U parkoviště je výšková zábrana na 2,2 m - otevírají ji jen někdy, to jsme moc nepochopili, obytek bylo na parkovišti pár a zábrana byla dole, pak ji zvedli, vjeli dvě obytky a zas ji dali dolů... takže vydržet! :-)
Večer jsme s Michalem obešli jezero a ráno už jsme vyrazili i s dětma naostro v plné polní. Šli jsme takto https://mapy.cz/s/301iT, je to ze začátku poměrně výšlap, pak nádherná část téměř po rovině a na konec ostrý sestup. Bohužel nás chytil pořádný slejvák. Poslední hodinu jsme šli v bouřce a nezůstala na nás nitka suchá.
Do auta jsme došli úplně durch, z bot jsme lili vodu proudem. Musím pochválit kluky, ani nefňukli, naopak panovala super nálada a legrace, když vylívali cestou vodu z rukávů :-) Větrovky prostě nejsou pláštěnky... :-)
 |
| MOODA.cz nemůže chybět! Tre Cime Lavandero :-) |
 |
| Plán versus realita, někdy je prostě všechno jinak... |
 |
| Skokánky bavili kluky nejvíc. |
 |
| Pokus o úsměv v koloně na D1 a koupaliště v Maďarsku - moc se nám tu líbilo! |
 |
| Prošlé pasy a jeskyně Postojna - černý burgr byl fakt zajímavý :-) |
 |
| Brussa - super místo mezi Bibione a Caorle. |
 |
| Lago di Barcis, Honzík rybářem a já se kochám :-) |
 |
| Vajont a město Longarone pod přehradou. Obytkou parkujeme přímo na té utržené hoře. Hodně smutné místo. |
 |
| Toffana di Mezzo 3244 m |
Kolem nás se honila bouřka a na vrcholku jsme všichni cítili statickou elektřinu, probíjela nám mezi prsty, stály nám vlasy na hlavě... nejvyšší čas utéct dolů.
 |
| Cotrina - 4 stupně a Honzíkova demonstrace, že tady je konečně tak akorát si lehnout na chvíli v klidu na lehátko... mě z nich picne :-) |
 |
| Tofana di Mezzo |
 |
| Tre Cime - tady usínat a probouzet se je splněný sen! |
 |
| Tre Cime - netřeba slov! |
 |
| Lago di Braies - parkování, večerní jezero a turista v plné polní |
 |
| Cestou nad lago di Braies - nádhera hor vyráží dech |
 |
| Sluníčko se rychle změnilo v pořádnou bouřku. |
Měli jsme to akorát, do 24 hodin jsme vyjeli zase ven. Navigace nás táhla přes Passo Stalle - což by byla super cesta, jenže průjezdová výška je jen 3 metry a my máme 3,3 metru. Takže jsme jen okoukli krásné jezero před sedlem a zase sjeli dolů na parkoviště u Kronplatzu. Tady je to super - stání zdarma 46.7719658N, 11.9409919E, spousta místa. Ráno jsme vyjeli lanovkou a pak sešli kopec dolů - to nebyl dobrý nápad, je to šílený krpál a totálně jsme si odrovnali nohy! Na Kronplatzu je Messnerovo muzeum, to se nám líbilo všem!
 |
| Pohled shora i nahoru, a naše Honzička v lanovce :-) legrace musí být! |
Pokračovali jsme k Achensee, tady není jednoduché s obytkou stát na noc mimo kemp, ale na parkovišti u této lanovky není zákazová cedule 47.4371578N, 11.6966750E. Ráno jsme si ale přejeli sem 47.4246453N, 11.7513492E, na noc se tu být nesmí, ale výlet jsme chtěli odstartovat tady, cílem byl okruh přes vrchol Hochiss 2299m, jak jinak - nejvyšší hora v okolí! Počasí nám hrozilo deštěm, ale měli jsme kliku, pršet začalo až když jsme jeli lanovkou zpět. Jen výhledy jsme si moc neužili, šli jsme převážně v mracích.
 |
| Vrchol Hochiss 2299m - bohužel bez výhledu, v mracích, ale alespoň jsme tu byli úplně sami. |
Poslední noc jsme strávili tady 47.8423322N, 11.7395044E - být hezké počasí je to dokonalé místo! Přírodní koupaliště, možnosti na procházky - nám ale pršelo, tak jsme si to moc neužili. Nic se tu neplatí a večer jsme si zpříjemnili po svém - ochutnávka dalšího rumíku :-)
 |
| V dešti ochutnáváme rum a Honzík má karavanu(myší) v karavanu :-) |
A domů - dobrodružný Balkán to nebyl, ale i tak jsme toho zažili hodně a na Balkán pojedeme příští rok, už se na to moc těšíme! Říkáme si, že nic se neděje náhodou, tak to tak prostě mělo být :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
Social Icons