Tyhle Velikonoce byly názornou ukázkou toho, jak bydlíkáři mohou měnit plány ze dne na den. Dva týdny předem jsem sledovala předpověď počasí v podstatě pro polovinu Evropy! Variant kam vyrazit, bylo několik, ale všude mělo být ošklivo, pršet a zima. A my jsme už taak chtěli někam za sluníčkem! Hromadně jsme odhlasovali, že lyží už bylo tuhle zimu dost, a počasí nemá být nic moc, tak lyže ne. Varianta kola - chtěli jsme na kola k Lago di Garda do Itálie - jenže déšť a 5-8 stupňů prostě na kola není, alespoň ne pro nás. Dva dny před odjezdem jsme odhlasovali Polsko, dojet k Baltu a jet chvíli po pobřeží až na Rujánu do Německa a pak zase dolů. Počasí tam mělo být taky nic moc, ale tady to zase tolik nevadilo. Naše trasa vypadala TAKHLE.

Poprvé u Baltu :-)

Ve středu jsme vyrazili, kupodivu bez jakýchkoli komplikací a první noc jsme strávili na úplně prázdném parkovišti kousek za Berlínem TADY.  Ráno jsme okoukli rybník, bylo tu pusto  prázdno, trochu neutěšeno, ale v létě to tu asi žije, přeci jen je to z Berlína kousíček.

Naše nocoviště a mapka okolí.

Další zastávka už mířila na pobřeží, dojeli jsme podle Park4night do městečka Kamien Pomorsky a zastavili na sněhu přímo u moře. Určitě platí opět to, že v létě bude všechno jinak... Teď jsme tu byli jediný bydlík a místní na nás koukali trochu nechápavě :-) Obešli jsme městečko, je tu veliká marina, která zela prázdnotou. Koupili jsme si uzené ryby k večeři a byly vynikající! Odpoledne jsme ale vyrazili dál, spát jsme tu nechtěli.

Kamien Pomorsky, prázdná Marina, naše parkoviště a procházka po okolí.

Sněhuláky na pláži jsme stavěli poprvé v životě :-)

Parkování na noc jsem vybrala TADY. kousek od Swinoústí. A byla to skvělá volba! Nádherné veliké parkoviště, kde jsme opět byli úplně sami, hned za lesem pláž plná mušlí a jemný písek. V létě opět bude vše asi jinak... Škoda, že je Balt tak studený, jinak by tu v létě byl prostě ráj :-) Večer jsme šli na průzkum okolí, došli jsme k majáku, objevili jsme vojenské muzeum a prošli se po hrázi. Ráno jsme vytáhli ven i kluky, muzeum Fort Gerharda už bylo otevřené a za 50 zlotých (cca 300 Kč) vstupného jsme si ho šli prohlédnout. Moc se nám tu líbilo, je tu k vidění spoustu zbraní a i venkovní expozice je krásná. Kluci si užili také přechod vody po laně, ani se nevykoupali! Vyšlápli jsme také na maják po 280 schodech.

Osamocené noční stání, muzeum Fort Gerharda a vrcholek majáku.

Fort Gerharda a dobrodružný přechod po lanech. Nikdo se nevykoupal :-)

Bydlík na trajektu a Honzík jako dozor!

Cestou jsme se ještě stavěli na kávičku ve vesnici Peenemunde, již v Německu a prošli se po pláži. Vesnice je známá především díky přilehlému výzkumnému středisku německé Luftwaffe. Probíhal zde vývoj nacistických zbraní odplaty včetně rakety V-2. Další nocoviště jsme vybrali TADY.u vesnice Loissin.  Konečně na nás také na chvíli kouklo sluníčko. V létě tu bude určitě živo, okolí je nádherné a pláže opravdu perfektní. Za STP jsme nakonec museli zaplatit 5 EUR, ráno přijela na kole paní a zkasírovala nás. Moje idea, že mimo sezonu to nikdo nekontroluje se nepotvrdila, jsme přeci v Německu! :-)

Konečně trocha sluníčka, procházka, blbosti a večer Zacapa :-)

Ráno jsme zamířili na Rujánu. Dojeli jsme na parkoviště TADY ve městě Sassnitz. A tady se ukazuje, že mimosezona nic neznamená, všude spoustu bydlíků, aut i lidí. Zaparkovali jsme parádně, ale byla to spíš náhoda, protože kolem nás bylo úplně plno! Dali jsme si oběd v autě a vyrazili na procházku. Cílem byly bílé skály Wissover Klinken, které jsou na seznamu UNESCO. Jsou opravdu nádherné! A možná i díky tomu, že na stromech ještě nebylo listí, měli jsme na ně nádherný výhled po celou dobu procházky.

Wissover Klinken - krásné místo. Hodně velký pohyb lidí i mimo sezonu. Parkování přímo u moře.

Počasí nám opravdu nepřálo, při odjezdu z Rujány sněžilo a foukal pořádný vítr. Dojeli jsme do města Neubrandenburg a zaparkovali TADY. Opět úplně liduprázdno. Sem tam si sem přijel někdo zadriftovat na čerstvém sněhu :-) Pozdě večer přijel ještě jeden bydlík s FR na značce a také zůstali na noc. Nemělo cenu tu v tomhle počasí zůstávat, padal takový ten dešťosníh, takže vyjít ven rovnalo se být totálně durch. Popojeli jsme na malé parkoviště k zámku Messeberg. Dali jsme si oběd a donutili kluky jít na procházku. Obešli jsme rybník, omrkli zavřený zámek a mokří se vrátili do auta. Ale vyvětrat se je třeba za každého počasí.

Procházka kolem rybníka u zámku Messeberg. Krásné místo. V létě to tu určitě žije!

Díky špatnému počasí jsme ujeli ještě pořádný kus cesty k domovu, nemělo smysl někde stavět na další procházku, ještě nám neuschly boty ani bundy. Dojeli jsme až k zámku Moritzburg a zaparkovali přímo naproti s krásným výhledem na osvětlený zámek. Opět na zcela prázdném parkovišti TADY.  Zámek je známý díky pohádce Popelka, která se tu natáčela a díky ní se sem sjíždí návštěvníci nejen z Čech, ale i z Německa, kde je pohádka také velmi populární a známá. Obešli jsme je jezero, okoukli volně přístupné prostory zámku, ale na prohlídku jsme již nešli. Na Velikonoční pondělí se tu sjelo spoustu lidí a kolem oběda již bylo parkoviště úplně narvané, takže hurá domů!

Popelčim zámek Moritzburg.

Michal si k narozeninám, které má 23.3., nepřál nic jiného, než vyrazit někam bydlíkem - kamkoli :-) Variant bylo více, ale nakonec jsme vybrali Teplické skály

Parkovali jsme přímo u vstupu do Teplických skal TADY. V sezoně se jedná o placené parkoviště, v březnu ještě nikdo nic nevybírá a byli jsme to úplně sami. Vstup do skal je ale zpoplatněný po celý rok, za rodinu jsme platili 170 Kč. Naplánovala jsem okruh ideálně skoro na celý den. Vždy počítám s delšími zastávkami, procházíme také často různé cestičky, které vlastně nejsou po cestě, takže časová rezerva je nutná.

Naše trasa vypadala zhruba takhle.

Hned na začátku trasy je možné se podívat na zříceninu hradu Střmen, který rozhodně stojí za trochu námahy. Nahoru vede přesně 300 schodů :-)  Přímo z cesty tu prudce stoupá soustava schodišť a žebříků, které vás dovedou do míst, kde kdysi stával strážní hrad. Dobrodružné a lehce adrenalinové šplhání je zakončeno strmým žebříkem, díky němuž se dá dostat až na nejvyšší skalisko, které je nyní upraveno jako vyhlídková plošina. Stejnou cestou musíte nazpět. Vyhlídka je krásná, pod sebou jsme krásně viděli náš bydlík na parkovišti.

Dalším cílem byla rozhledna na vrchu Čáp v nadmořské výšce 786 m n.m., která poskytuje nádherné výhledy nejen na okolní skalní města, ale také Krkonoše nebo Orlické hory. Rozhledna měří 14 metrů a vede na ni jen 44 schodů, takže určitě stojí za výšlap! 

Do auta jsme se vrátili akorát na večeři kolem 17té hodiny. Po jídle už kluci odmítli poslušnost, tak jsme je nechali v autě a vyrazili jsme ještě do okolí na procházku. Trochu jsme si zašli, takže jsme se vraceli až za tmy, příjemně ucoprtaní :-) 

Ráno jsme přejeli do Adršpachu. Na hlavním parkovišti jsme se dozvěděli, že od dubna bude už parkování zdarma a naopak se zvýší vstupné, které bylo za rodinu 130 Kč. Adršpach je taková klasika, byli jsme tu už mockrát, ale takhle v zimě ještě nikdy. A rozhodně mě to tu bavilo skoro nejvíc. Sice nejezdili lodičky, takže jezírka jsme neviděli, ale zamrzlé vodopády byly nádherné. A vidět prázdné skály, mít to tu skoro jen pro sebe, to je paráda!

Hrad Střmen - tam dole v srdíčku je náš bydlík :-)

Naše zkratka skrz skály

Schody z hradu Střmen

Objevování - jeskyně v Teplických skalách

Na rozhledně Čáp :-)

Rozhledna Čáp

Parkování u Teplických skal

Adršpach

Zamrzlý Velký vodopád v Adršpachu