Vojenské pevnosti na víkend

neděle 17. září 2017

Kluci měli už dlouho slíbeno, že vyrazíme prozkoumat nějaké vojenské pevnosti. Konečně došlo na věc a na víkend 16.-17.9.2017 jsme vyrazili. Vybrali jsme pevnost Hanička a Dobrošov, s tím, že se mrkneme i do přilehlých menších pevností, řopíků a bunkrů.

Kolem 22 večerní hodiny jsme dojížděli k parkovišti u pevnosti Hanička, kde zrovna v tu dobu rekonstruovali povrch silnice, ale nedali jsme se odradit a vjeli jsme za zákazy na vyfrézovaný povrch a na parkoviště jsme dojeli v pohodě. Zaparkovali jsme vedle hromady štěrku, což nás mělo asi varovat.... ale.... každopádně jsme si užili fajn večer i s malou noční výpravou na průzkum okolí.

V 7 ráno nás vzbudil bagr, který se pustil do té hromady štěrku vedle naší ložnice...

Tak alespoň jsme nevyspávali dlouho :-) Po snídani jsme zabalili věci na výlet a vyrazili k pevnosti, je to asi 3 km lesem, příjemná procházka. Pevnost otevírala v 9:30 a my jsme ještě skoro půl hodiny čekali před branou. Výhodou ale bylo to, že takhle brzy nikdo jiný nepřišel, tak jsme měli za 180Kč individuální prohlídku s příjemnou blondýnkou jen pro nás. Tvrz se nám moc líbila. Po prohlídce jsme pokračovali ještě kousek lesem k rozhledně Anna, výhledu jsme si moc neužili, protože bylo zataženo. Cestou zpět k autu jsme sbírali houby, les byl plný mechu a našli jsme několik krásných malých hříbků.

Následoval přesun přes polské pohraničí k Náchodu a pevnosti Dobrošov. Zakotvili jsme na parkovišti u pevnosti s nádherným výhledem do kraje. Prošli jsme okolí a měli jsme štěstí na nádherný západ slunce nad vodní nádrží Rozkoš, který jsme pozorovali od Jiráskovi chaty.

Hned ráno jsme šli na prohlídku pevnosti, tentokrát se ale sešla skupina asi 30 lidí. Každopádně i Dobrošov je zajímavé místo, měli jsme štěstí, tvrz teď bude 3 roky uzavřena a proběhne tu velká rekonstrukce, včetně vybudování výtahu - průvodce říkal, že tvrz pak ztratí své kouzlo... uvidíme, přijdeme to v roce 2020 ověřit.

Po prohlídce jsme pokračovali po okolních menších pevnostech, cílem byla restaurace Bonato v Náchodě, na kterou máme krásné vzpomínky, jezdili jsme sem, když byl Matěj malý. Naše trasa je TADY. V Bonatu jsme si tentokráte moc nepochutnali, v salátu to divně chroupalo, jídlo bylo dost slané... ale dáme jim šanci zase příště...

Někde na hradecké dálnici cestou domů jsme pokořili ujetých 10.000 km, na první sezonu dobré skóre ne?

Kluci u pevnosti Dobrošov

Ranní budíček - bagr

Konečně úsměv - tvrz Hanička

Ošetřovna na tvrzi Hanička

Nekonečné chodby... tvrz Hanička

Parkujeme u pevnosti Dobrošov (ta bílá tečka uprostřed :-)

Západ slunce nad Rozkoší

Na vyhlídce u Jiráskovi chaty

Bonato - fotil Matěj :-)

10000 je tam :-)

read article

Ralsko, rozhledna a aquapark

sobota 16. září 2017

Na víkend jsme vyrazili opět do Ralska - Matěj si celou sobotu užíval slaňování ze starých vojenských budov a já jsem si užila houbaření. Nebyly to žádné žně, ale pár houbiček jsem našla. Akorát na pořádnou bramboračku a ještě něco domů...

Parkovali jsme opět na letišti, tentokrát jsme ale narazili na cvičení hasičů - bylo jich všude plno, trénovali vynášení lidí z budov a spoustu dalšího, bavilo nás je pozorovat.

V sobotu večer jsme přejeli na parkoviště pod rozhlednou na Vrátenské hoře. Pěkné rovné parkoviště s výhledem do kraje, nic se neplatí, na rozhlednu je to kousek, vyšlápli jsme si tam v neděli hned ráno. Napočítali jsme nahoru 125 schodů :-) Je vidět Milešovka, Říp a spoustu dalšího.

Kluci dostali od babi a dědy v červnu k narozeninám a svátku volný vstup do Aquaparku v Čestlicích a celé léto jsme se tam nedostali, takže program na neděli byl jasný... kluci se víc než 6 hodin klouzali na toboganech, blbli ve vlnách a my chvíli taky, ale spíš jsme se povalovali na lehátku a prostě odpočívali. Já jsem dočetla knížku Pes jejího veličenstva, určitě doporučuji po ní sáhnout ve volné chvilce.

S klukama na toboganu

Cvičení hasičů v Ralsku

Naše úlovky - do bramboračky šly jen ty jedlé :-)

Po ránu - rosa, pavučiny, vřes....

Přidat popisek

Parkování pod rozhlednou na Vrátenské hoře

Rozhledna na Vrátenské hoře

read article

Poslední cesta prázdnin 2017

pondělí 4. září 2017

1. Halštatské jezero, dojeli jsme pozdě v noci, parkování na parkovišti 47.5472522N, 13.6742822E, zdarma, hned vedle jezera. Je tu travnatá pláž, sprcha a stolky na piknik, pozvolný vstup do vody, který Michal hned ráno vyzkoušel :-) Po snídani jsme si přeparkovali na parkoviště pod lanovkou na Krippenstein 47.5483094N, 13.7065303E taky zdarma, asi by se tu dalo stát i přes noc.... Cena jízdného lanovkou byla 72 EUR na rodinu. Vyhlídka 5Fingers nad Halštatkým jezerem rozhodně stojí za to. Pozorovali jsme starty paraglidistů a trochu jim záviděli.. J Prošli jsme si okruh s nádhernými výhledy do hor https://mapy.cz/s/21aef a odpoledne jsme přejeli k Bunkermuseu.
2. Na tohle se kluci těšili všichni J www.bunkermuseum.at , dojížděli jsme opět za tmy a by to zážitek, stoupání 18% s cedulemi řízeným řazením rychlostí v zatáčkách nám dalo trochu zabrat, ale dojeli jsme na prázdné parkoviště, stání źdarma a hned jak ráno v 10 otevřeli, byli jsme v Bunkermuseu. Kluci nadšeně lezli po tankách, nemohli se nabažit všech možných děl a kanónů (já tomu fakt nerozumím) a běhali v zákopech. Vstupné pro rodinu bylo 18 EUR, za dalších 10 EUR jeli dvě kolečka tankem – to byl fakt splněný sen a za dalších 22 EUR na nás vyškemrali maskáčový dalekohledy J Skvělý zážitek, tohle místo opravdu doporučuju nejen pro kluky, ale i pro tatínky.
3. Odpoledne jsme přejeli k jezeru Bled, jelikož byla neděle a hezky, téměř se tu nedalo hnout, natož zaparkovat, takže jsme jeli dál k jezeru Bohnij, tady to bylo trochu lepší podařilo se nám zaparkovat až úplně na konci, naproti kempu, parkoviště tady 46.2777231N, 13.8362981E. Sice za cedulí 22-7 hod zákaz bydlíků, ale to jsme chtěli řešit až večer a odpoledne jsme si užili u vody. Lidí bylo dost, kemp hodně plný. Parkoviště se ale k večeru úplně vyprázdnilo a zůstalo tam jen cca 5 dalších obytek, tak jsme se rozhodli to risknout. Nikdo po nás nich nechtěl. Ráno jsme auto nechali na místě a jeli lanovou na Vogel. Cena za lanovku pro rodinu 42 EUR. Vyšlápli jsme si od lanovky na vrchol hory ŠIJA. Naše trasa je tady https://mapy.cz/s/21anN . Opět nádherné výhledy do kraje i na jezero pod námi. Odpoledne jsme si ještě užili koupání a paddleboard, ale počasí se hodně pokazilo a začalo pořádně pršet. O den dříve než jsme plánovali, jsme se vydali na přejezd do Chorvatského Medulinu.
4. Medulin 44.8211400N, 13.9354022E – měli jsme v plánu se tu potkat s přáteli, kteří bydleli ve městě v apartmánu. Chtěli jsme se ubytovat v kempu Medulin a pak se s nimi vídat na pláži. Kamarádka ale volala, že nás majitel nechá stát na zahradě, takže jsme dojeli až k nim, zaparkovali a vše se zdálo být v pohodě až do té doby, než jsem se otázala, zda nás registruje jako hosty. Viz každý, kdo přijede do Chorvatska na déle než 24 hodin, musí se registrovat – jako host kempu, nebo jiného ubytování. Být tu „na divoko“ je jaksi nelegální – v Chorvatsku jsme pár let nebyli a bydlíkem vůbec poprvé, takže pro nás samá novinka. To prý nemůže, ale může nás ubytovat v uvolněném apartmánu – haha, trošku vyčůranost… ale děti už by stejně do kempu od svých kamarádů nechtěly, takže jsme zůstali – cena 50EUR na noc byla stejná jako za kemp… na bydlík jsme koukali z okna – Michal byl trochu ve stresu, ale nakonec i on si užil sluníčko a moře…. Děti happy, tak co více si přát! Jeli jsme na výlet místní bárkou s koupáním, obědem a zase koupáním, moc fajn odpoledne to bylo. Zůstali jsme 3 dny. Medulin je hodně rušný kemp, byli jsme se podívat, ale pár pěkných volných parcel by tam bývalo bylo… okouzlila nás Premantura, bylo tu ale tisíce malinkých medůzek, které nežahaly, ale Honzík je absolutně nedával, odmítal vlézt do vody. V pátek ráno jsme se zase nastěhovali z apartmánu do auta, začalo pršet a cestou domů jsme ještě naplánovali s kamarády výlet do Škocjanských jeskyní ve Slovinsku.
5. Škocjanské jeskyně - http://www.park-skocjanske-jame.si/ - jeskyně miluju a takhle byla snad nejkrásnější, v jaké jsem kdy byla. Kamarádi už zamířili domů a my se rozhodli ještě podívat do Itálie k jezeru Lago del Predil.
6. Lago del Predil – mám v mapě podle Park4night vytipované už dlouho. Cesta byla pěkně klikatá a pršelo… ale dojeli jsme na menší parkoviště, kde i díky dešti byly jen další dvě obytky, jinak prázdno. Večer déšť trochu polevil, prošli jsme se, ugrilovali maso a poseděli na pláži, ale na koupání to nebylo a ráno lilo jako z konve, na výlet to bylo beznadějné. Takže jsme odplachtili dál směrem do Rakouska. Ale určitě se sem vrátíme za lepšího počasí. Jezero není tolik komerční, na protějším břehu byla restaurace, když bude pěkně, určitě tu bude plno, ale i tak se mi místo moc líbilo a možností na výlety v okolí je spoustu!
7. Déšť se trochu umoudřil, takže jsem nás nasměrovala na přehradu Malta v Rakousku, kde je vyhlídka Airwalk na přehradě ve výšce 200 metrů nad zemí. Souřadnice 47.0794922N, 13.3404917E. Za výjezd nahoru k přehradě se platí mýto 19 EUR. Kopec není nijak strašný, ale po sjezdu dolů nám pěkně smrděly brzdy… Nahoře jsme se naobědvali, pršelo… ale chvíli po jídle přestalo a prošli jsme si přehradu i všechny vyhlídky hezky bez deště. Neskutečná stavba, obrovská masa betonu a promakaný systém na získávání energie fascinoval hlavně Michala a Matěje.
8. Cestou dolů jsme se ještě zastavili u vodopádu Fallbach vysokého 200 metrů 46.9847283N, 13.4702600E , kde jsme zaplatili dalších 20 EUR za vstup. Vodopád byl ale nádherný a hlavně pod ním je super dětské vodní hřiště. Stihli jsme tam asi 30 minut bez deště, pak nás bohužel zase vyhnal – tentokrát už na cestu domů…