Na tuhle výpravu jsem se moc moc těšila! Soutěsky Dr. Vogelgesang a Medvědí soutěsku jsem měla v mapě již dlouho a vypravit se sem takhle z jara mi přišlo ideální. Vše se krásně zelená a hlavně je dost vody, takže říčky v soutěskách mají sílu a vodopády stojí za to.

 Na prodloužený víkend s námi vyjel i Michalův brácha Tony s přítelkyní Terkou. V pátek jsme vyrazili z Prahy a kolem 23 hodiny dojeli SEM na parkoviště u soutěsky Dr. Vogelgesang. Kromě nás tu stála ještě jedna obytka, jinak nikde nikdo. Na parkovišti není zákazová cedule, takže jsme v klidu poseděli, pokecali a ráno po snídani se vypravili na celodenní výlet. 

Trasu jsem naplánovala TAKHLE a byla opravdu dost náročná. Celkem jsme vyšlápli 1400 metrů převýšení nahoru a pak to zase celé slezli dolů. Kluci toho místy měli fakt dost, hlavně Honzík chvílemi remcal, ale nakonec to dal v pohodě a u auta byl první. Při výstupu na Grosser Pyhrgas jsme to skoro museli otočit, přes značenou stezku ještě ležel sníh a přejít by to nešlo, mohl by se celý utrhnout. 

Našli jsme ale cestičku kolem, takže se nám podařilo dojít až nahoru. Šli jsme v mracích a mlze, chvílemi i lehce poprchávalo, ale na pár okamžiků se mezi mraky udělala skulinka, takže jsme si vychutnali pohled do údolí a uvědomili jsme si, jak vysoko vlastně šplháme. užili jsme si i kousek výstupu po řetězech:-) Následný sestup byl také hodně náročný, mokré kameny klouzaly a každý z nás si alespoň jednou pěkně natloukl zadek. 

V pozdním odpoledni jsme se doplácali k autu. Na další den jsem měla naplánovaný výlet na Wurzeralm - po příjezdu na parkoviště jsme ale zjistili, že lanovka ještě nejezdí a na další brutální výšlap jsme neměli morálku. Takže jsem jen poseděli u grilu, vyspali se a ráno přejeli k Medvědí soutěsce, parkovat se dá TADY. Dorazili jsme kolem poledne a rovnou vyrazili na výlet. Naše trasa vypadala TAKHLE. Je to příjemný výlet, který lze absolvovat určitě i s malými dětmi, jen půjdete trochu déle... Medvědí soutěska je nádherná! Přesně splnila moje očekávání! Na parkovišti jsme zůstali přes noc, nebyl s tím problém.

Na poslední den jsme se rozhodli vyrazit k Hallstattskému jezeru a vyjet lanovkou na vyhlídku 5Fingers. Byli jsme tu už loni, ale říkali jsme si, že tohle musí Terka s Tonym zažít. Přespali jsme na parkovišti přímo u jezera, vytáhli jsme i paddle a letos poprvé se svezli. Někteří se v jezeru i koupali - teplota 12 stupňů pro mě teda ještě fakt není! 

Před odjezdem domů jsme se ještě prošli Hallstattem, městečko je nádherné, ale plné asiatů, stánků s cetkama a předraženou zmrzlinou, to tedy trochu kazí dojem...

A kam příště? Ještě nevím, uvidíme:-) 

Svátek 1.5.2018 vyšel na úterý, děti v pondělí do školy nešly, takže jsme se rozhodli si prodloužit víkend na čtyři dny.

V sobotu pořádali na Tankodromu Milovice tankový den, jelikož to byla jediná akce, kterou tento rok plánují a kluci tam moc chtěli, vzali jsme to jako výchozí bod. V pátek jsme dojeli do Milovic a našli si pěkné parkování na divoko jen tak v lese. Prošli jsme se po okolí, poseděli, ugrilovali maso a zeleninu k večeři, prostě pohodička. V sobotu jsme přejeli asi 3 km na tankodrom, přijela tam za námi kamarádka Dana s Davidem, tak bylo hned veseleji. Výhoda obytky se projevila ve chvíli, kdy jsme měli chuť na kávu, ale to co se nabízelo na tankodromu nám úplně nevonělo :-) takže jsme si hezky v klidu u auta uvařili výbornou kávičku a odpoledne jsme se přesunuli do vedlejšího zábavního parku Mirakulum, kde jsme byli až do zavíračky. Vyžití pro děti je tu opravdu parádní.

Večer jsme se rozloučili s Danou a Davidem a přejeli jsme k Lužickým jezerům, stání jsem vybrala TADY. Zdarma a přímo u vody, přímo na cyklostezce. Později jsme zjistili, že takových míst je kolem jezer víc, několik jsem si jich uložila na příště. Jedná se každopádně o parkovací stání - sice tu žádná cedule není, ale kempování je zakázáno... Ještě večer jsem naplánovala trasu a ráno po snídani jsme vyrazili. Cyklostezky jsou perfektní, bez boulí, po rovince, bez kontaktu s auty. Na kole moc nejezdíme, protože nejsem schopná se dívat, jak kolem dětí projíždí auta a kamiony, ale tady jsem byla nadšená, pokud se vysekají (jako, že se vysekali) tak si je seberu. Ale nesrazí je nějaký debil, co se mu nechce kroutit volantem...

Naše trasa na neděli vypadala TAKHLE. Díky chybě v mojí navigační schopnosti jsme si zajeli cca 10 km navíc, takže celkem to vychází skoro na 60 km. Bylo to skvělý, ale fakt náročný, začali jsme pěkně zostra! Cestou jsme si dali zmrzku, vylezli na rozhlednu, v Senftenbergu jsme našli na náměstí pekárnu s cukrárnou a výborným kafíčkem, takže jsme neodolali a taky si dokoupili pečivo na další dny.

V pondělí nás z předchozího dne pěkně boleli zadky, že nejme ostřílení cyklisti bylo hned jasné. Dopoledne jsme vyrazili jen na kratší okruh kolem jezera Partwitzer, i tak to bylo pěkných 22 km a na oběd jsme byli zpět v autě. Původní plán byl, že odpoledne se budeme jen povalovat u jezera, jenže počasí tomu úplně nepřálo a povalování v autě nás nebavilo, takže jsme vyrazili ještě na jednu "kratší" projížďku... jen tak mrknout, co kde chystají, když jsou ty čarodějnice (30.4.). Ve vsi u hasičárny se statečně prali se stavěním májky, ale nás moc nebavilo se dívat a jeli jsme okouknout okolí. Projeli jsme kolem cedule "stezka uzavřena" a bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat! Sice jsme si pořádně zajeli, ale byla to nádherná projižďka! Trasa mi nejde do mapy.cz nandat, jelikož jsme jeli po zavřených stezkách, ale bylo to cca TAKHLE, jen trochu jinudy... najeli jsme něco přes 30 km a ke konci už jsme toho měli všichni dost... Ale byla to jednoznačně nejkrásnější cesta! Bez lidí a nádhernou krajinou.

V úterý dopoledne už jsme se na kola nemohli ani podívat, jak nás zadky bolely! Cestou domů jsme se stavěli v městečku Altenberg. Prošli jsme se po okolí a projeli se na bobové dráze. Komerce veliká, ale fajn to bylo i tak. A hurá domů! Příště nás čekají soutěsky v Rakousku a na ty se moc těšíme!