Po jarní zkušenosti jsme se na sraz Happy Campingu v Zoo parku Zelčín vyloženě těšili!

Protože na jarním Happy Campingu se nám kluci malinko nudili, nabídli jsem jim možnost pozvat si nějakého kámoše. Matějovi se sešli hned dva a Honzíkovi jeden. Takže jsme se rázem rozrostli na pět dětí! :-) Mě to ale vůbec nevadí, naopak si to užívám a když je kolem stolu plno, jsem absolutně šťastná! Vedle obytky jsme těm starším postavili stan a na zavlažení dostali malý přímotop. Do rána nám nezmrzli, takže dobrý, jsou to kluci statečný! V pátek večer jsme u ohně povídali s ostatními kravanisty, poslechli jsme si parádní zážitky z Francie, kterou zatím nemáme vůbec projetou, takže nás to inspirovalo. Hodně jsme si povídali s Markem, který se stará o stránku https://www.skiing-parking-camping.com/. 

V sobotu dopoledne jsme si prošli stáje a svezli se kočárem. Větší kluci prostě chillovali (nevím, jestli to není jen moderní termín pro flákání se, ale zní to určitě víc cool :-) ). Vytáhli taky autíčka na dálkové obládání, Michal provětral letadýlko, takže si volný čas příjemně užívali. Menší byli od rána do večera na trampolíně, takže taky spokojenost. 

Mít pět dětí není žádná sranda, situaci jsem nepodcenila a měla jsem připravené menu, které je snad bude bavit, bude chutnat a ještě to nebudou nezdravé "blafy". Bohužel jsem nestihla fotodokumentaci, tak jen takhle:

Doma jsem si připravila mleté maso, osolila, opepřila, trochu česneku a na jemno cibulku. Na stůl jsem pak dala ledový salát rozdělený na lístky, dva druhy omáček vhodných na hamburger, plátkový sýr a bohužel jsem zapomněla vzít rajčata, jinak bych je dala taky. Na grilu jsme upekli maso pěkně na placičku a kluci už si sami skládali dle chuti do čerstvých kaiserek. Ty hamburger housky nemám ráda, kaiserka se zrníčky mi přijde chutnější.

Sobota snídaně - palačinky :-) klasika, marmeláda, cukr se skořicí.

Naše národní obytkové jídlo. Milujeme ho prostě všichni. Vezla jsem si z domova velkou krabičku na malé kousky nakrájeného krůtího masa, naloženého v gyros koření. Hodím do wok pánve a osmažím dozlatova, do  křupava. Mezitím nakrájím na jemno ledový salát, čínské zelí a cibulku. Ve velké míse smíchám, malinko osolím,opepřím a dám na stůl. Na grilu pak přihřejeme placky na gyros a už si každý skládá podle chuti na placku zeleninu, maso a zalije omáčkou (stejnou jako na hamburger). Co si kdo ubalí, to si sní :-) 

Sobota večer - hospoda - aneb maminka má volno :-) S Michalem jsme si dali výborného králíka s bramborem, kluci palačinku nebo polévku. V Zelčíně vaří výborně, moc nám tu chutnalo. Jen servírky jsou malinko zmatené, ale zase jsme se i díky nim výborně bavili.

Neděle snídaně - míchaná vajíčka, slaninka, cibulka, až se všichni olizovali.

Masový základ stejný jako na hamburger, osmažit ve woku. Když je mleté osmažené, přidám velkou lahev rajčatové omáčky a plechovku krájených rajčat. Dochutím solí, pepřem a trochou cukru. Prostě klasika, kterou se u dětí taky nikdy nic nezkazí. Mít pět strávníků je super, ale baští jak polský zájezd! 

Na sobotní večer v hospodě bylo také naplánované promítání karavanisty Michala z jejich cesty po Norsku, kde strávili 24 dní a zážitků přivezli opravdu spoustu. Těžko se mi to píše, ale musím uznat, že jsme se chovali mírně řečeno nevhodně. Lehce posíleni drobným přípitkem na přivítanou s Tomášem a Katkou, kteří přijeli až v sobotu k večeru a také výborným Proseccem, které nám nalil Marek při kolaudaci jejich nové obytky, jsme byli v opravdu výborné náladě, humor nám nikomu nechyběl a k smíchu nám přišlo úplně všechno.... Utvořili jsme si v restauraci takový "hlučnější" koutek a skvěle jsme se bavili. Bohužel u vedlejších stolů možná nebylo vyprávění o Norsku slyšet tak dobře, jak by být mělo. Dodatečně se omlouváme, snad nás příště zase na sraz Happy Campingu Klára pozve, možná se polepšíme :-) Raději to ale nebudu slibovat.. člověk nikdy neví :-) 

Večer nám ještě Michal z www.bezkempu.cz opekl na ohni špekáčky, Tomáš předvedl neskutečnou Fire show a šli jsme raději spát. Těšíme se na jarní setkání. Tahle skupina lidí je totiž úplně báječná!

Naše finální trasa výstupu a sestupu je TADY.

Před výstupem na Triglav, ještě nádherné počasí.

Odjezd jsme naplánovali na čtvrtek 27.9. ráno, dali jsme děti do školy a v 8 už jsme seděli všichni v Tomášově autě a frčeli jsme směr Slovinsko. V 16 hodin odpoledne jsme parkovali pod vodopádem Martuljški , na který jsme se šli mrknout. Po cestě je prostě potřeba se trochu protáhnout. Došli jsme jen k prvnímu vodopádu, přeci jen čas nás trošku tlačil. Ještě nás čekal výjezd k parkovišti pod Aljažev Dom, kde jsme měli rezervaci na noc. Ubytovali nás dvě příjemné starší dámy v pěkném čistém pokoji pro 6 lidí. Sprcha i WC na chodbě, tekla krásně teplá voda, takže jsme si ještě dopřáli luxusní očistu. Rozhodli jsme se ráno nespěchat a vyrazit v klidu kolem 9 hodiny, což nám krásně vyšlo.

Cesta příjemně ubíhala až na Slovinsko. Vodopád Martuljški I. a houby všude kolem cesty!

Hned na začátku trasy jsme bohužel minuli odbočku s nástupem na výstup přes Prag(Pot Čez Prag) a vystoupali jsme úplně zbytečně nějakých 100 nebo víc výškových metrů, než jsme pod sebou viděli skupinky lidí, kteří šli správně a bylo nám jasné, že tudy cesta nevede. Museli jsme se vrátit zpět, najít správnou cestu a smířit se s časovou ztrátou cca hodinu nebo i víc. Po chvíli stoupání bohužel Katka začala mít částečně zdravotní potíže, částečně se projevila závrať a zhruba v 1/3 cesty musela výstup vzdát. Tomáš se zachoval jako chlap na svém místě a Katku neopustil. Věřím, že to bylo těžké rozhodnutí, ale i takový je život. Sešli spolu do údolí a užili si výlet k vodopádu Peričnik a spaní v autě u jezera Bled.

Vyrážíme směr Triglav cestou Čez Prag.

Už jen ve 4 jsme pokračovali dál. Stoupání je to opravdu výživné, těžké bágly se pronesou a každý metr výš si musíte zasloužit. Cesta Čez Prag je trochu méně strmá než Tominškova Pot, kterou jsme šli v sobotu dolů. Doporučila bych jít obráceně - Tominškova nahoru a přes Prag dolů. Na trase Tominškova Pot je mnohem více "vzdušných" míst, která jsou většinou zajištěná lanem nebo kovovými tyčkami a není problém použít ferratový set, ale je tam i pár míst, kde jdete prostě po srázu a není tu nic. Věřím, že cestou nahoru to tolik nepřipadá a pokud máte sklony k závrati, je lepší jít tuto trasu nahoru než dolů. Michalovi s Terkou dělala některá místa při sestupu potíže, právě díky pocitu závratě. Nahoru přes Prag je také pár vzdušných míst, ale ani nás nenapadlo tahat z batohu ferratové sety.

Počasí nám při výstupu opravdu přálo, užili jsme si oběd na sluníčku a krásné výhledy.

Po celou dobu výstupu i sestupu doporučuji mít na hlavě přilbu, občas prostě nějaký ten kamínek shora letí. Po nás házeli kamínky dokonce i kamzíci ve stráni nad námi :-) Po cestě jsme udělali delší pauzu na oběd i na vaření kávy a u Triglavského domu Kredarica jsme byli lehce po 17 hodině. Počasí bylo sice nádherné, ale usoudili jsme, že vzhledem k pokročilé únavě a obavám, zda bychom výstup stihli za světla, necháme Triglav čekat do rána, však nikam neuteče... Co se počasí týká, byla to chyba, ale kdo to mohl vědět... předpověď hlásila mírnou oblačnost, nikoli totální mlíko, do kterého jsme se v sobotu probudili...

Julské Alpy jsou neskutečně nádherné! Rozhodně tu nejsme naposledy!

V podvečer jsme si užili pohodu na sluníčku, vyblbli se při focení a večer si dali něco dobrého na Kredarici k pití i jejich vynikající polévky. Jak už padlo, ráno jsme se vzbudili do mlhy, která by se dala krájet, teplota padla k nule nebo lehce pod a docela foukalo. Nevadí, jdeme nahoru... co se dá dělat. Výstup na Triglav jsme zvládli za necelou hodinku a půl a to nešlo nahoru moc lidí, i tak se občas čeká, než ti nad vámi popolezou, nebo pouštíte někoho, kdo jde dolů, úplně plynulé to není a věřím, že když je hezky a Triglav je plný lidí, trvá to ještě déle.

A jsme na Triglavu 2864 m.n.m.! Pověstná Aljažev Stolp je pryč na rekonstrukci, tak se fotíme v mlze alespoň u cedule :-)

Vrcholu jsme dosáhli cca v 9 hodin ráno, bouchli jsme nahoře malé šampíčko, nacvakali pár fotek s mlhou všude kolem a vyrazili zase dolů. Co se jištění ferratovým setem po cestě týká, myslím, že v podstatě není třeba. Celá cesta je zajištěná lanem, ale pro dobrý pocit, nebo v případě nejistoty, je určitě vhodné jištění mít připravené, může se hodit. Sešli jsme zpět na Kredarici, dali si polévku a čaj a vyrazili jsme na sestup zpět k Aljaževu domu, kde na nás měl čekat Tomáš s Katkou.

V mlze na Triglavu a cestou dolů. kamzíci po nás házeli kamínky :-)

Cesta dolů přes Tomniškova Pot nám trvala necelé 4 hodiny a před třetí odpoledne jsme se potkali s Tomášem a Katkou zase u Aljažev Dom. Dali jsme si vítězné pivo za odměnu a přejeli jsme do rezervovaného hotelu Best Western, kde nás čekalo wellness a sauna. Společně jsme si užili hýčkání a dali si večeři u které se vyprávěly zážitky.

Závěrečná večeře za odměnu a hýčkání ve wellness :-) Ráno jsme s Michalem mrkli i k jezeru Jasná.

V neděli už nás čekala jen cesta domů. Díky Tomášovi za rychlý, ale bezpečný odvoz! Bylo to náročný, ale taky báječný. A jelikož nám počasí nedopřálo vytoužené výhledy, určitě si výstup na Triglav ještě někdy zopakujeme! Třeba zase jinou cestou...